Dceremonie

Po třech letech od debutu Přerod vydává autorka a zpěvačka Tereza Hrabini své druhé album Dceremonie. Název propojující slova dcera a ceremonie se vrací k rodinné historii, dítěti v sobě i částem osobnosti, které se člověk naučil skrývat. Deset skladeb zachycuje cestu od ztráty a bezmoci ke smíření, odvaze a návratu k sobě. 

Intimní výpověď se na albu potkává s alternativním popem, elektronikou a místy až rituální atmosférou. „Když nám odejde někdo blízký, netruchlíme jen pro něj, ale také pro místo v nás, které jsme s ním sdíleli, a pro společný svět, který jsme spolu vytvářeli. Dceremonie vycházejí z určité fáze truchlení a dívají se na dětská témata a vnitřní vzorce dospělejšíma očima,“ říká Tereza Hrabini.

Album otevírá intro Neodcházej, které je ukolébavkou pro dítě a zároveň písní loučení s otcem. Odchod blízkého člověka se postupně stává výchozím bodem pro širší otázky: jakou část vlastní identity stavíme na přijetí druhými, proč za sebe necháváme rozhodovat ostatní a co zůstane, když se dosavadní jistoty rozpadnou.

Singl Ještě ne zachycuje konflikt mezi potřebou být milována a odvahou zůstat sama sebou. Klade přitom jednu z ústředních otázek celé desky: znamená autenticita riziko, že ztratíme přijetí druhých? Jiný jméno na zvonku popisuje okamžik, kdy člověk ví, že musí odejít, přestože mu dosavadní místo stále poskytuje pocit bezpečí. Skladba Svinu se naproti tomu přináší důvěru, že pokud zůstáváme věrní sami sobě a vlastnímu srdci, nemůžeme se skutečně ztratit. Je sezóna lvů pak vybízí k odvaze přestat čekat na život a začít ho aktivně utvářet.

K nejintimnějším okamžikům alba patří píseň Neodcházej, dokud mi neřekneš, kam jdeš, která se vrací k motivu úvodní skladby i k tématu ztráty a loučení. „Je o něze vůči člověku, se kterým sdílíme bolest, o níž spolu nemluvíme. Předstíráme, že je všechno v pořádku, a nakonec nám nezbývá než přijmout věci takové, jaké jsou,“ přibližuje Hrabini.

Pomyslnou cestu uzavírá Královna impéria. Impérium zde představuje tělo, duši a srdce – vnitřní prostor, v němž autorka nachází vlastní sílu i domov. „Dceremonie jsou především o návratu domů. Ne na konkrétní místo, ale k sobě samé. O přijetí částí vlastní osobnosti, které jsme se možná dlouho snažili skrývat, a o odvaze zůstat sami sebou, i když tím riskujeme, že nebudeme odpovídat představám druhých,“ uzavírá Hrabini.

Album produkoval hudebník a producent Nèro Scartch v G.A.W. studiu. O mix a mastering se postaral zvukař a producent Amák Golden ve studiu Golden Hive. Nèro Scartch na nahrávku přispěl také kytarami, klávesovými nástroji, bicími a perkusemi.

Na albu se dále podíleli Matěj Belko (kytara ve skladbě Kde se vzalo tolik smutku?), Michal Mihok (akordeon ve skladbě Svinu se), Monika Bucharová (violoncello ve skladbě Toulavý kočky), Richard Zálešák (kytara ve skladbě Toulavý kočky), Dimitrij Miščuk (trumpeta ve skladbě Protože jsem to řekla) a David Lomič (saxofon ve skladbě Protože jsem to řekla).

Vizuální podobu alba vytvořil Savva Karvelis. Autorkou fotografií je Wickeimack, snímek k singlu „Jiný jméno na zvonku“ pořídil Alohaburn. 

Ke skladbám Královna impéria a Ještě ne vznikly videoklipy ve spolupráci s kameramanem Adamem Roulem.