40 let v undergroundu

Hally Belly. Bez pochyby kultovní kapela českého undergroundu, která oslavila letos 40 let od založení. Neúnavní dělníci podzemí, kteří hrají na místech možných i nemožných, vytrénovaní hraním v ilegalitě nepohrdnou žádnou hospodou, stodolou, sálkem i sálem. Některé skladby jsou staré stejně jako kapela a přesto nikdy neomrzí. Leader, výhradní skladatel a rybář Svědek, svoje písně na dva, maximálně tři akordy nechává zrát jako dobré víno a je pravdou, že mnohé songy už zlidověly. CD je dárkem nejen ke 40 letům kapely, ale i ke Svědkově sedmdesátce. Je to totiž právě tahle kapela, která stála u zrodu vydavatelství přinejmenším tím, že to byl první undergroundový koncert, který kdysi dávno v hospodě uprostřed lesů pan vydavatel navštívil ... a už nebylo cesty zpět. Vydané CD obsahuje průřez letitým repertoárem kapely v aktuální podobě: tedy dvě kytary, basa, bicí a Svědek za mikrofonem. V obsáhlém rozhovoru pro samizdatové Voknoviny (40/2026) Svědek říká: „Žili jsme tím, dělali jsme si to sami pro sebe, abysme nezblbli. Každá oblast měla svý lidi a kapely, který nebyli líný něco zorganizovat, protože nikdo jinej to za ně neudělal. Takže každej čtvrtek byla Betlémská kaple plná spojek, který se chtěli dozvědět, kde se co o víkendu děje. Ono už to bylo stejně většinou provařený, což ty jsi tak napůl tušil, ale stejně jsi tam jel a bylo to krásný, když se to povedlo. Někam jsi jel, dvě hodiny jsi bloudil, než jsi našel tu správnou hospodu, zmrzlej, promočenej a ta hospoda měla na dveřích ceduli „z důvodu zákazu akce odvolána", tak jsi šel do jiný hospody, než sis dal tři piva, byl jsi třikrát kontrolovanej a pak se šlo na diskotéku nebo na Ples sportovců, kde se ke zděšení místních lidí sešlo najednou 100 mániček, který ještě před půlnocí místní borci ve spolupráci s PS VB zbili a vyhnali na mráz. A ranním vlakem jsi jel polomrtvej celej den domů. I ten poslední člověk z Horní Dolní, kterej udělal takovej bigbít, každej byl originál a pozval si k sobě lidi stejnýho ranku. Vždycky v nějaký tý vesnici, městečku byl člověk, kterej byl mimo společnost a takovýhle lidi se na těch koncertech scházeli. Byli jsme pěšáci undergroundu, byli jsme máničky, vyděděnci společnosti, museli jsme si holt udělat svoji kulturu."
A když se podívám kolem sebe, zase tolik se toho nezměnilo. Vlastně ano, naše CD si můžete poslouchat a nikdo vás neudá. Zatím.