Vladimír Veit patří spolu s Jaroslavem Hutkou k praotcům českého folku.
Jejich společné začátky přinesly v sezóně 1967–1968 rané pokusy o české
převody Dylana a Donovana, ale i první písně vlastní. Tehdy počala též
jejich autorská spolupráce, která nebyla přerušena ani v dalších
desetiletích, kdy každý z nich vystupoval sólově.
Vladimír Veit se stal uznávaným autorem melodií na verše našich i světových
básníků. Už pro své první album Texty zhudebnil básně Jaroslava
Vrchlického, Jaroslava Seiferta, Petra Kabeše, ale i Milana Kundery nebo
Václava Havla. Později vydal také vlastní písně a připravil i komponovaná
alba s poezií Jana Skácela, Vladimíra Hraběte nebo Françoise Villona.
Bylo tedy jen otázkou času, kdy se vrátí k písním, které napsali společně s
Jaroslavem Hutkou, a připraví z nich nové autorské album. Vybral pro něj i
méně známé písně z 60. a 70. let; některé z nich zazněly před desetiletími
třeba i ojediněle, a mnohé z nich Veitův dávný jevištní partner dokonce již
zapomněl. Tradičně střídmý a jemný projev Vladimíra Veita na této desce
nápaditě dokresluje doprovod respektovaného, o generaci mladšího kytaristy
Josefa Štěpánka.
Písně:
1. Až se mé roky sesypou
2. Pramínek
3. Ovečka a vlk
4. Světlo a stín
5. Mrtvoly
6. Kdybych byla
7. Krysí revoluce
8. Přinuceni k návratu
9. Kopáč
10. Stmívání
11. Strážník
12. Hliněný hrnek
13. Odlesky luny
Sestava:
Vladimír Veit: zpěv, kytara
Josef Štěpánek: akustická a elektrická kytara
Hudba: Vladimír Veit
Texty: Jaroslav Hutka /1, 3-13/ a Zora Růžová /2/