Praporek nutno zapíchnout na Kopřivnicko. Kus syrového masa do tašky, láhev ostrého pití, bandasku s kafem a hybaj na šichtu. S pauzami už deset let. Druhá, tentokrát na vinylu zaznamenaná porce průmyslového bušení po devíti letech prozrazuje, že i přes rekultivaci krajiny tohle není pro hledače krásna. Znudění hipsteři a třinecké doupě nadějí tuzemské popmusic nejsou za rohem, ale vzdálení pár světelných let. Z tria Milano vyzařuje smíření se svou pozicí a nechuť ke kompromisu. Ostré kytarové riffy se zařezávají nikoliv s přesností skalpelu, ale naopak s brutalitou otupělé pily, po které zůstává jen hodně hrubá hrana. Řev nezní prvoplánově, když je za ním sdělení, které by mírnější formou působilo prázdně. Cynismy, jedovaté úšklebky a občasná lžíce černého humoru se mísí v lepkavou hmotu a nabízí dilema: dát se lapnout a nebo se v panické hrůze vyhnout nemalým obloukem? Desítka skladeb, obsahujících vydatnou porci alternativního rocku, který si na "indie" jen nehraje, se neurvale prožene kolem. Prvoplánové rychlé jízdy nejsou špatné, ale to ostatní je mnohem zajímavější. Psychedelie Kámo s výtečně rozevlátou kytarou nechá vzpomenout na starý Majklův strýček, sonická rozmazanost ve skladbě Zlato s vemlouvavou melodií nabuší kladivem ducha psychobilly a závěrečná titulní věc přihodí hrubé a animální bluesové bahno. Milano je typický lokální kult a nová nahrávka to jen potvrzuje. Prostá jakýchkoli ambicí připomíná ty šťastlivce, kteří nemají potřebu ani nutnost něco předstírat a jsou tak silní ve své upřímnosti. Výpověď bez příkras, krása v odřené kožené zástěře s vůní kolomazi. Ukázková porce pro omezený počet posluchačů, pro které ovšem půjde o záležitost srdečního charakteru a zásek naprosto zásadní. Je fajn v téhle společnosti uvíznout aspoň jednou nohou. 18.03.2012 Týden / Antonín Kocábekhttp://www.tyden.cz/rubriky/kultura/hudba/informace-z-centra-bourky-i-pocitani-ovecek_228544.html zobrazit více