Bratři Karamazovi

Bratři Karamazovi, jedinečná kapela, která dokázala podivuhodně skloubit víru, mystiku, bigbít, underground a taky se nikdy nešetřili; živelnost a autenticita z jejich koncertů dělala výjimečný zážitek. Kapela, která přijela na festival vlakem a jediné, co s sebou měla, byla Kúčova kytara a bubeník si vezl paličky. Vím to, protože jsem ho pořádal, přitáhl je ke mně Magor. Dejme mu slovo: Poznali jsme se tak, že jsme do Krumlova přijeli s režisérem Vachkem při natáčení takovýho dokumentu, šli na oběd, byli jsme snad pět minut v Krumlově a najednou za mnou přijde číšník a říká: "Máte venku návštěvu." Já vylez před hospodu, tam stáli dvě máničky a: "My jsme kapela z Českýho Krumlova, večer hrajeme, tak přijď!" Já jsem se vrátil dovnitř a těm čurákum spisovatelskejm a intelektuálskejm povídám: "Vy kreténi, takhle funguje underground, jsem tady pět minut a už byla navázaná mimosmyslová komunikace." Bohužel, před dvěma roky ve věku 58 let zemřel jejich zakladatel, motor a velký člověk Kúča. Než zemřel natočil demáč, který kapela za tu dobu dohrála, vybrousila, studiově nahrála a dnes tedy můžeme předložit plnohodnotné album se 13 písněmi. Duch a hlas Kúči z nich nevymizel! Tohle je jejich sedmé (!) album, které Guerilla Records vydává a dá se tedy myslím hovořit o vzájemných sympatiích, důvěře a spřízněnosti. Bohužel to je také jejich album poslední.