Solové album kapelníka skupiny Traband, zpěváka, skladatele, textaře a multiinstrumentalisty Jardy Svobody nese prozaický název SOLO. Novinka v deseti písních navazuje na cestu naznačenou albem Přítel člověka, kterou Jarda Svoboda připravil s kapelou Traband v roce 2007. A stejně jako na zmíněném albu, i tady dominuje harmonium. Tento klávesový nástroj s charakteristickým zvukem podobným varhanám i tahací harmonice (“mezi kostelem a hospodou”) určuje výraznou měrou celkovou atmosféru alba. Není to ale pouze harmonium a zpěv. Album je postaveno na souzvuku s autoharfou, což je další neobvyklý a dnes pozapomenutý nástroj podobný citeře. S autoharfou (a také s baskytarou) na CD přispěl Jardův častý koncertní spoluhráč, písničkář Fanda Holý. V menší míře, ale rovněž důležitě, přispěli i další Jardovi spřátelení muzikanti – Mourad se svou mandolínou a Jayk s rytmickými nástroji.
Jarda Svoboda exceluje jako textař i na své solóvé nahrávce. Tentokrát jsou písně daleko osobnější a texty více basnické. Na rozdíl od klasické písničkové formy je zde mnohem důležitější celkové sdělení, které tyto osobní nahrávky nabízí. „Písně jsou jako vždy adresné. Za většinou mých písniček je někdo konkrétní.“ říká Jarda Svoboda o svých textech a také dodává, proč je na albu skladba Slova věnovaná Václavu Havlovi. „I s Trabandem jsme na nahrávkách některé písně věnovali konkrétním osobnostem. Jen ne takhle doslovně. Ale stačí se zaposlouchat, o čem zpíváme např. v písničce Radiohit na posledním trabandím albu Vlnobeat. Na aktuální desce mám písničku Slova, která je přímo inspirovaná Havlovým esejem Slovo o slově. I po těch letech stále aktuální. Myslím, že slovo je tím klíčem, silou i zbraní. Věřím v sílu slova.“ A tahla víra se promítá do každého verše, sloky, písně, které se na albu nacházejí.
To, že se Jarda Svoboda jednou vrátí k harmoniu v plné intenzitě se dalo po albech Přítel člověka a Domasa čekat. Využít všech možností, které tento nástroj skýtá, ale už Jarda Svoboda zkouší mnohem déle. „Harmonium je moje velmi stará láska. Jsou to takové varhany pro chudé. Často stávalo v malých protestantských sborech, kde jsme v začátcích hodně vystupovali. Jeho zvuk dokáže velice laskavě zaplnit prostor a má lidský rozměr, není v něm ta pompéznost velkých varhan, která vás nekompromisně zatluče do lavice. Harmonium dýchá jako živý tvor. Když chce, umí znít jako ty varhany, ale umí hrát i sprostě, hospodsky.“ Všech těchto poloh se haromóniu na nahrávce SOLO dostalo, ale tentokrát došlo i na prolnutí s dalším exotickým nástrojem. „Už delší dobu si na svoje sólo koncerty zvu spoluhráče Fandu Holého (Stinka, Reverends, Byl pes, Kojoti...), který mě doprovází na basu. Bylo logické, že naše koncertní spoluhraní se odrazí i na desce. V průběhu nahrávání jsme objevili ještě jiný nástroj, který se k harmoniu zvukově dokonale hodí. Fanda odněkud přinesl autoharfu a bylo vymalováno.“
Pisničkářství Jardy Svobody má na albu SOLO osobitý chrakter, písničky k „táboráku“ budete objevovat na této nahrávce obtížně. Osud „zlidovění“ se skladeb ze solového alba nedá očekávat, ale o to intenzivněji posluchače mohou zasáhnout, pokud je nechá k sobě proniknout.