Psí vojáci

že se stále znovu obnovuje, neustrnula, jejich hudba se stále vrásní novými zkušenostmi a pocity. Kdysi undergroundová kapela, se příliš nezměnila. Zůstala jakoby nedokonalá a zvláště díky Topolem krocenému pianu poněkud artistní. Připomíná spíše pouliční bluesmany, kteří zpívají nevybíravým a přesto vybraným slovníkem. Tvorba Filipa Topola a jeho Psích vojáků představuje jednu z originálních hodnot současného českého umění vůbec. Je to totiž hodnota zcela svébytná, nesouvisející s žádnými módními móresy, a přitom napojená na zdejší tradici i "ducha doby", hodnota, v níž se spojuje dnes vůbec ne samozřejmé osobní ručení za dílo. V české (rockové) hudbě nejspíš neexistuje případ celistvějšího a osobnějšího vyjádření sebe a světa, působivějšího spojení exprese s intelektem, těsnější symbiózy kultu básníka s rolí rozervence. Topol je raritním zjevem, je výborný a divoký pianista, ovládající jak Rachmaninova, tak nádražácký šraml a těžko se rozhodnout, zda jsou lepší ty jeho polohy, kdy si v klávesách jen tak máchá prsty, nebo kdy se z nástroje hudebního stává nástroj detonační. Kratičká titulní skladba U sousedů vyje pes je věnovaná zemřelému příteli Mejlovi Hlavsovi.


1.      Znaj se sví známí      [06:32]
2.     2.2.             [04:00]
3.     O příměří         [09:25]
4.     O cestě         [03:05]
5.     Ty taky / Malá Smuteční hudba     [13:17]
6.     I Adagio - Moderato – Adagio     [06:26]
7.     II Largo         [03:17]
8.     U sousedů vyje pes     [00:34]
9.     O holubech a hře     [04:06]
10.     O rybníku, břehu a prstenu     [03:41]
11.     O noci             [06:17]
12.     Ráno snu         [02:48]