můžete slyšet moravské a slovenské lidové písně s obsahem méně či více erotickým, protkané humorem, možná někdy až tragikomickým. Vše zpracováno s citem a nadhledem, jež této tematice dodávají ten správný „gríf“..

„Spal bych, spal bych, žena mi nedá…“ Jak už název napovídá, náplní toho alba jsou písně žertovné, tzv. „ščeglivé“, písně, u kterých vztah mezi ženou a mužem hraje primární roli. Po nahlédnutí do známých písňových sbírek by se mohlo zdát, že tématika hraničící s erotikou nebyla v lidové tvorbě obvyklá, a tudíž všechny texty jsou dílem novodobým. Opak je ale pravdou. Vzhledem k tomu, že sběratelé pocházeli převážně z řad duchovních a pedagogů, docházelo často ke zkreslování přijatých informací a záměrnému zatajování „nevhodného“ materiálu. V současných sběrech naštěstí již k podobným nepřesnostem nedochází, přesto je znát, že sběratelské tabu v době minulé udělalo své. Ke specifičnosti lidových písní erotického charakteru nepochybně přispívá rytmika a melodičnost těchto písní, často pevně vázaných na konkrétní tance z oblasti Horňácka a myjavských Kopanic.

Při tvorbě se Musica Folklorica neopírala pouze o dostupné písemné zápisy. Hudebníci se snažili zpracovat i dosud nepublikované písně známé pouze z ústního podání.   V tomto směru byl velkým přínosem obsáhlý písňový repertoár dnes již bohužel zesnulého Luboše Holého, který stál u prvotních příprav  tohoto hudebního nosiče. „Sada Ej, na tem našem díle“,  natočena v polovině roku 2010, je také poslední studiovou nahrávkou tohoto vynikajícího zpěváka. S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem je nutno vyzdvihnout rovněž dokumentární hodnotu tohoto ojedinělého hudebního projektu, který jistě osloví široký kruh posluchačů napříč generacemi a poskytne nové podněty pro studium této dosud poměrně málo zmapované části lidové tvořivosti.

Kromě hlasu již zesnulého Luboše Holého se mohou posluchači těšit také na Martina Hrbáče, Veroniku Malatincovou, Martina Prachaře, Tomáše Svobodu, Miroslava Dudíka a dívčí sbor Oskoruša.

můžete slyšet moravské a slovenské lidové písně s obsahem méně či více erotickým, protkané humorem, možná někdy až tragikomickým. Vše zpracováno s citem a nadhledem, jež této tematice dodávají ten správný „gríf“..

„Spal bych, spal bych, žena mi nedá…“ Jak už název napovídá, náplní toho alba jsou písně žertovné, tzv. „ščeglivé“, písně, u kterých vztah mezi ženou a mužem hraje primární roli. Po nahlédnutí do známých písňových sbírek by se mohlo zdát, že tématika hraničící s erotikou nebyla v lidové tvorbě obvyklá, a tudíž všechny texty jsou dílem novodobým. Opak je ale pravdou. Vzhledem k tomu, že sběratelé pocházeli převážně z řad duchovních a pedagogů, docházelo často ke zkreslování přijatých informací a záměrnému zatajování „nevhodného“ materiálu. V současných sběrech naštěstí již k podobným nepřesnostem nedochází, přesto je znát, že sběratelské tabu v době minulé udělalo své. Ke specifičnosti lidových písní erotického charakteru nepochybně přispívá rytmika a melodičnost těchto písní, často pevně vázaných na konkrétní tance z oblasti Horňácka a myjavských Kopanic.

Při tvorbě se Musica Folklorica neopírala pouze o dostupné písemné zápisy. Hudebníci se snažili zpracovat i dosud nepublikované písně známé pouze z ústního podání.   V tomto směru byl velkým přínosem obsáhlý písňový repertoár dnes již bohužel zesnulého Luboše Holého, který stál u prvotních příprav  tohoto hudebního nosiče. „Sada Ej, na tem našem díle“,  natočena v polovině roku 2010, je také poslední studiovou nahrávkou tohoto vynikajícího zpěváka. S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem je nutno vyzdvihnout rovněž dokumentární hodnotu tohoto ojedinělého hudebního projektu, který jistě osloví široký kruh posluchačů napříč generacemi a poskytne nové podněty pro studium této dosud poměrně málo zmapované části lidové tvořivosti.

Kromě hlasu již zesnulého Luboše Holého se mohou posluchači těšit také na Martina Hrbáče, Veroniku Malatincovou, Martina Prachaře, Tomáše Svobodu, Miroslava Dudíka a dívčí sbor Oskoruša.